Je zajímavé, že v cizině člověka náhle popadne vlastenecký pud, který ho jinak nechává celkem chladným. Kromě vyvěšování vlajek na 17. listopadu jsme zhodnotili jako nezbytné oslavit také Mikuláše. A to se vším všudy. Že je naše skromná ,,jednokufrová“ výbava na tvorbu příslušných kostýmů nedostačující, to nám nedělalo těžkou hlavu. Nadšeně jsme prolezli second-hand, sklep a ...ehm... také samozřejmě popelnice a vhodného materiálu bylo hned dost. Šikovnýma českýma ručičkama jsme z toho všeho zrobili dva anděly, tři čerty a jednoho Mikuláše. No a pak se šlo do ulic. Tedy do města jsme se neodvážili, ale obešli jsme všechny spolužáky, co bydlí poblíž, a poctili jsme je naší tradicí. Navštívení studenti byli často poněkud zmatení, bylo třeba je poučit, že přes červenobílý oděv se nejedná o časově zmateného Santa Clause, nýbrž o Sant Nicolase. Čerti vykřikovali, že dotyčný půjde do pekla, andělé to žehlili nebeskými přímluvami, svatý Mikuláš četl z knihy hříchů o pátečních nocích ve Varmland Nation. Ubozí nešťastníci, kteří se to snažili všechno pobrat, občas vypotili i nějakou tu písničku (obvykle jen v rodné řeči) a byli odměněni sladkostí z Ivčiny ošatky. Vzpurnější pak obdrželi uhlí a byli ujištěni o své neblahé budoucnosti. Nakonec jsme zhodnotili, že jsme propagování našich zvyků učinili za dost.. Nebylo však pochyb, že jsme to byli my, kdo se z toho radoval jak děti. Ostatním zbyla z mikulášské atmosféry pravděpodobně jen zábavná vzpomínka na bandu legračně navléknutých Čechů.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat