Dny lišejníků

Cílem našeho předmětu Ecological Methods bylo vytvořit vlastní projekt a od začátku do konce si zkusit, jaké je to být vědec. Začali jsme vybírat téma. Naše skupina odvážně prohlásila, že nebudeme dělat žádné nudné laboratorní šťourání, ale že naopak vyrazíme nehledě na počasí do terénu. Tím se výběr proveditelných výzkumů v této roční době zúžil v podstatě jen na lišejníky, takže nebylo co řešit. Snažili jsme se pak hledat podklady, vyptávat se, vymýšlet “designe“ a už v tu chvíli jsme z toho byli zničení. Rozhodli jsme se nakonec porovnávat pokrytí lišejníků na stromech u dvou různých silnic. Pak ale přišla praktická část v lese. Byl nám zapůjčen školní vůz a nás čekal sběr dat. První den výzkumu klesly teploty na mínus pět. A já poznala, co je to spolupracovat s dvěma Němkami a jednou Švédkou. Zatímco ony se u stromu zaujatě přely, zda je pokrytí lišejníky 20 nebo 22 procent, já stála vedle a myslela si, že je to srdečně jedno, prostě kolem dvacítky (nahlas jsem však řekla 21). Moje prsty u nohou vysílaly slábnoucí SOS a moje parťačky stále zíraly do stejného stromu. Další dny se situace trochu zlepšila. Rtuť vystoupila o kousek výš, zvýšilo se i tempo Němek a  já jsem pokojně přežívala na čaji s rumem.  Ne že by však bylo vše bez nesnází. Majitelé za námi omylem zavírali závory svých soukromých cest, lesník nás atakoval v domnění, že krademe vánoční stromky, a návštěva loveckého psa s vysílačkou byla jasným signálem, že jsme asi v honebním revíru. Vše jsme však přežily a po pěti vyčerpávajících dnech se náš protokol zaplnil tolika čísly, že to i německá polovina týmu uznala za dostačující. Tím skončila zábava a začaly statistické analýzy, hledání literatury a to všecko. Nakonec jsem za Němky ráda, ve statistice se jejich preciznost hodí. I když z toho, že trávíme u počítačů každý den od půl deváté do čtyř, moc nadšená nejsem. Je to zajímavý obrat po mé zkušenosti z domovské ČZU. Najednou jsem to já, kdo by to rád maliličko ošidil a usnadnil si to, ale není mu to dovoleno.