Riga

Byla fuška to zařídit, protože jsem se doobjednávala dodatečně, ale nakonec se to povedlo – trip do Rigy. Ve čtvrtek večer se naše šestnáctičlená mezinárodní skupina s českou převahou nalodila ve Stockholmu na trajekt, který nás měl přes noc přenést přes Botnický záliv až do Lotyšska.  Bárka to byla parádní. Devět pater, diskotéka, kabaret, lůžkové kabiny s televizí, restaurace, sauna, obchod... připadala jsem si jak v americkém filmu. Který že to byl na té luxusní lodi? Aha, Titanic...  Loď se někdy sice nepříjemně zhoupla (všichni tanečníci na parketu popoběhli svorně jedním směrem a pak zas zpět), ale v pátek ráno jsme šťastně dorazili k pobaltským břehům.

Měli jsme dva dny na prozkoumání lotyšské metropole. Riga má svůj duch. Má pěkné historické UNESCO centrum, je to město starých uliček i nových tříd, moderních barů a butiků, ale i město opilců, kteří se s vámi rádi druží (na lodi jsme na jednoho museli zavolat číšníka!), a jistě také město žebravých harmonikářů i těch, kteří u zdi třímají jen ten svůj kelímek. Přeci jen je zde hodně věcí o krok pozadu a proti Švédsku je to celkem změna. Ne vždy je to však na škodu. Takový ohromný trh, kde jsou stánky zavaleny kupami ovoce, masa, sýrů i ryb, to mají snad už jen v Barceloně. Verča sice prskala, že je to nehygienické, ale já nadšeně procházela mezi pulty a obdivovala, co všechno nabízejí.

Z pátku na sobotu jsme nocovali v hotelu, kde jsem využila večeři a snídani v ceně zájezdu a patřičně jsem se nacpala. Večer jsme zas nasedli na trajekt a půlku plavby zpět do Švédska jsme strávili zpíváním karaoke. Stačí rum s kolou a člověk má hned kuráž! A ani neví, zda se kýve loď nebo jen on sám.

Když jsme vylezli z autobusu, který nás vezl ze Stockholmu, uvítal nás déšť. No, zkrátka zase doma v Uppsale! Večer někdo napsal na Skype: taky se to s vámi pořád ještě houpe? A všichni opověděli: jo jo, se mnou taky.